V roce 2001 až 2004 proběhla kompletní rekonstrukce barokního paláce Sylva Taroucca nazývaného též palác Savarin. Jedná se o pozdně barokní objekt navržený K. I. Dietzenhoferem (a jediný jím navržený jako celek), který je dnes kulturní památkou. Sám Dietzenhofer dohlížel na stavbu paláce pro knížete Ottavia Piccolominiho, po jeho smrti dokonči dílo Anselmo Lurago. Stavba (založená v místě původní románské stavby) prošla několika rekonstrukcemi, byla centrem společenského života. Sídlil zde např. Společenský klub Savarin.

Uliční fasáda je okázale zdobena a byla navíc doplněna sochami kolem roku 1751 z ateliéru I. F. Platzera, který zhotovil pro tento palác 11 soch. Některé z nich jsou dnes pečlivě restaurované starší kopie a část jsou přesné kopie původních soch sekaných z pískovce tradiční metodou tečkováním. Vše probíhalo za přísného dohledu zástupců památkové péče, stejně jako šetrná rekonstrukce celého objektu, kdy se provádělo restaurování či přesné kopie oken, dveří, krovů, zejména historických dřevěných podlah. Při průzkumu byla totiž nalezena honosně intarzovaná podlaha v sálech ve 2.np., jejíž většina byla zachována a odborně doplněna historizující replikou.

Práce restaurátorů se týkaly i centrálního schodiště (Piano Nobile) zdobeného freskou připsanou J.P. Molitorovi. Konstrukce nad freskou (ramenát tvaru klenby), i některé části krovů a stropních trámů byly opakovaně vystaveny působení vody, byla nutná výměna částí prvků a ošetření prvků stávajících. Stejně tak musela být opravena i samotná freska.

Venkovní fasády průčelí i dvorních traktů (objekt má 3 nádvoří směrem k ulici Jindřišská) prošly náročným procesem restaurování. Fasáda byla dodavateli restaurátorských prací pečlivě prověřena pod vedením akademického malíře a restaurátora Petra Kadlece. Na základě průzkumu bylo zvoleno barevné řešení odkazem na původní barokní řešení, kde se střídají tmavší a světlejší plochy. Druhé nádvoří jsou navíc doplněna restaurovanými a dnes zcela plně funkčními fontánami s bohatým plastickým dekorem.

Venkovní plochy a nádvoří prošly rekonstrukcí také. Kanalizace kvůli nemožnosti výkopových prací do požadované hloubky byla sanována textilními vložkami, dlažba nádvoří byla vyměněna za pískovcovou podtrhující ráz objektu, kamenické prvky (jako nákolníky, sloupy atd.) prošly také rukama restaurátorů.

Celkovou snahou při realizaci záměru bylo vnést do stavby potřebné nové technologie, ale při maximálním zachování nejen původních materiálů a hmot, ale i principů a celkového ducha stavby.