Jaká je povaha smutku a truchlení ve společnosti, která již nesdílí náboženský nebo filosofický pohled na smrt a co přichází po ní? V návrhu rozšíření vratislavického hřbitova jsme hledali formu, která je patřičně důstojná, ale zároveň obsahuje špetku naděje, aniž by se odkazovala k   symbolům. Pracovně jsme takový přístup nazvali konejšivá architektura. Starý hřbitov nad Vratislavicemi je nově rozšířen o několik prvků tak, aby umožňoval dnes již běžné způsoby posledního rozloučení jako je rozptyl nebo vsyp. Kruhovou rozptylovou loučku doplňuje obřadní stůl z rostlého žulového kamene vylomeného z úbočí Jizerských hor a háj pamětních loučí. Každá je opatřena mosaznou cedulkou nesoucí jméno zesnulého nebo rodiny. Dotykem pozůstalý rozsvítí lucernu z broušeného skla, a ta pak svítí sedmdesát dva hodin. Jde o současnou reinterpretaci rituálu zapálení svíčky na znamení památky zesnulým. Pod vzrostlou břízou jsme navrhli skromné pietní místo, kde se lidé mohou rozloučit s nenarozenými dětmi. Pokračování dlážděné cesty a středovou osu ukončuje kruhový vodní prvek zrcadlící oblohu nad námi.