Pražský bývalý hotel InterContinental je jedním z vrcholných příkladů evropské brutalistní architektury. Hotel vznikl s myšlenkou ukázat to nejlepší z Československa a v 70. letech byl vůbec první americkou investicí v tehdejším východním bloku. Byl navržen týmem vedeným architektem Karlem Filsakem, který k tvorbě přizval nejen další významné architekty, ale také výtvarné umělce. Od svého otevření se stal výkladní skříní československého designu a umění, symbolem luxusu a špičkové gastronomie. Byl ambasadorem své doby a místem, které se svou úrovní srovnávalo s nejlepšími světovými hotely.
Zatímco ikonické stavby ze stejného období, jako Transgas nebo Hotel Praha, byly svými novými vlastníky zbourány, budova z přelomu 60. a 70. let dostala šanci na nový život. Tuto výjimečnou stavbu v srdci Prahy se rozhodla zachránit trojice českých podnikatelů Oldřich Šlemr, Pavel Baudiš a Eduard Kučera. Záměrem bylo obnovit nejen výnam stavby jako společenského centra, které bude opět sloužit místní komunitě, návštěvníkům města a bude zachováno pro budoucí generace. Současně byli přesvědčeni, že proměnou musí projít nejen budova, ale i celé okolí hotelu, které zůstalo z důvodu společenských změn nedokončené, bylo desítky let opomíjené a tvořilo jedno z nejzanedbanějších, komunikačně kolizních míst v samotném středu města. K práci na projektu přizvali řadu českých i zahraničních architektů a z jejich návrhů vybrali koncepci Marka Tichého a jeho kanceláře TaK Architects.
Rekonstrukce budovy a její přestavba propojují restaurované prvky s novou vrstvou na úrovni architektury, umění a prostorového uspořádání. Architekti navázali na původní koncepci, založenou na dialogu tří základních materiálů – betonu, skla a dřeva, které se v obměnách objevují ve všech částech objektu. Mnohem podstatnější je ale filosofie přístupu, snaha navázat na způsob práce svých předchůdců, pracovat od počátku v týmu s výtvarníky a designéry, společně tvořit dílo, kde se smazává hranice mezi architekturou a uměním. Stejně podstatný je princip demokratizace místa, otevření hotelu jeho okolí, vykročení architektury do veřejného prostoru a propojení toho, co je uvnitř a venku. To vše je provedeno s velkou důsledností a úsilím zpracovat autenticky každý detail, od obvodových plášťů, zahrad, městského parteru s řadou autorských prvků až po náročný, vrstvený, atypicky navržený interiér. Vzhledem k mimořádnému rozsahu stavby a okolí je výsledek grandiózní i svým rozsahem.
Ve svém úhrnu se jedná o jednu z nejrozsáhlejších a nejkomplikovanějších realizací pozemního stavitelství za poslední dekády, vyžadující zapojení mimořádně širokého realizačního týmu mnoha profesí a oborů. Proto byla k tomuto úkolu přizvána skupina Metrostav, kolektiv Davida Vlasáka, který stojí za nedávno dokončenou rekonstrukcí Paláce elektrických podniků, na které se rovněž potkali s architekty TaK Architects. Práci na rekonstrukci komplikoval technicky nevyhovující, v mnoha místech havarijní stav stavby. To vedlo dokonce k odejmutí celých částí hotelu a požadavku vystavět je od základu. I tak velká a sledovaná státní zakázka ze 70. let s sebou totiž nesla stopu nekvalitní socialistické výstavby. O to složitější bylo za pochodu řešit technické komplikace, projektovat a stavět. O to důležitější byla zkušenost týmu s velkými konverzemi, rekonstrukcemi památkově chráněných objektů, veřejného prostoru a projekty v centru Prahy. Celý projekt se nakonec podařilo realizovat ve výjimečné kvalitě za méně než pět let, jistě i díky velké profesionalitě a pracovnímu nasazení všech zúčastněných a jejich těsné spolupráci.
