Popis stavby:
Na druhém nejstarším nádraží v Praze postaveném v roce 1850 byl ukončen provoz v roce 2014. Od té doby stavba, která se nachází na rozhraní vilové čtvrti Bubeneč a parku Stromovka, chátrala a byla vyhledávaným cílem sprejerů. Smyslem přestavby bylo zachránit kulturní památku, která je cenným dokladem architektury z konce 19. století, kdy vznikla první etapa Severní státní dráhy, a současně změnou funkce vrátit do tohoto místa společenský ruch. K jeho obnovení by měly přispět velkorysé a variabilní prostory pro potřeby obyvatel městské části.
Funkce: Díky citlivé rekonstrukci se budova proměnila v kulturně-společenské centrum, kde návštěvníci v budoucnu naleznou kavárnu, galerii nebo půjčovnu sportovního vybavení. Hlavní myšlenkou návrhu bylo důsledné propojení všech hlavních prostorů domu. Pro dosažení této ústřední myšlenky byla vybourána většina vnitřních zděných příček, čímž bylo dosaženo otevření prostor a umožnění jejich variabilního využití.
Architektonické řešení:
Jedná se o přibližně obdélnou budovu protáhlého tvaru, s dvojpodlažní střední (vstupní) částí a bočními přízemními křídly. Návrh nové funkční náplně klasicistní stavby nesoucí typické znaky nádražních budov své doby maximálně respektoval architektonický výraz původní budovy. Status kulturní památky pak diktoval zachování co největšího množství původních prvků, případně repase prvků původních. Obnovou prošla celá budova nádraží. Jednalo se o kompletní opravu fasády v rozsahu celého obvodového pláště, spočívající v očištění, otlučení poškozených míst, sanaci stávajících soudržných omítek, v opravě zdobných prvků, ve sjednocení vnější štukové omítky a celkovém fasádním nátěru na minerální bázi světlého odstínu. Současně bylo obnoveno drážní označení „BUBENEČ“ písmomalířskou formou. Rekonstrukce střechy spočívala v opravě poškozených částí krovu, instalaci nového střešního souvrství se střešní krytinou z cemento-vláknitých šablon. Nové je také oplechování říms, parapetů, žlabů a svodů, servisní lávky a opraven byl hromosvod. Dřevěná bohatě vyřezávaná veranda nad bývalým peronem byla repasována a doplněna o chybějící části. V hlavním sále bylo obnoveno zdobení původních trámů, které se podařilo zachovat. Repasovány byly všechny okenní a dveřní otvory v obvodových konstrukcích. Nedílnou součástí rekonstrukce byly i nové rozvody elektro, zdravotechniky, topení a vzduchotechniky. Specifické požadavky na dobový vzhled stavby ovlivnily i výběr materiálů. V interiérech byla například položena replika historické dlažby. Nově byl instalován plot vymezující prostor pozemku nádraží a jeho dřevěné verandy od kolejového tělesa. Pro návštěvníky Stanice 6 nejsou koleje přístupné. Dále byly v exteriéry upraveny venkovní plochy v okolí budovy – byl upraven chodník v Goetheho ulici a položena nová dlažba na peronu i na plochách kolem budovy, byla vybudována nová parkovací stání a zajištěny bezbariérové přístupy do budovy z ulice a z peronu
Konstrukční řešení: Zděné obvodové stěny objektu zůstaly zachovány původní pouze se sanačními opatřeními uvedenými výše. Vnitřní nosné stěny byly místy prolomeny novými otvory. Stropy rovněž zůstaly zachovány původní dřevěné. Rovněž zůstal zachovaný historický dřevěný krov, jehož poškozená místa byla opravena. Dispoziční úpravy spojené s novou náplní si vyžádaly demolici části stávajících příček.
Umístění, kompozice a provoz stavby, vztah k okolí: Bývalá nádražní budova se nachází na rozhraní vilové čtvrti Bubenče a parku Stromovka, na rušné pěší komunikační ose. Místo je snadno dosažitelné pěšky i MHD. Hlavním kompozičním principem bylo navrácení křížové osovosti domu. Vstupem z ulice se návštěvníci dostávají do zádveří, odkud je možno pokračovat do vestibulu, odkud jsou přístupné všechny další prostory včetně průchodu na peron či patra budovy přístupného po historickém schodišti.
Význam stavby: Bývalá nádražní stanice Bubeneč je významným urbanizačním prvkem ochranného pásma Pražské památkové rezervace. Budova je cenná nejen tím, že dokládá typickou architekturu nádražních budov z konce 19. století, ale ze společenského hlediska představuje hodnotný prvek místní čtvrti, jehož budoucnost zajímá širokou veřejnost, především pak obyvatele Prahy 6, kteří Bubenečské nádraží vnímají téměř jako jednu z ikon čtvrti. Kvitovaným krokem ze strany místních komunit tak je nejen architektonická obnova stavby spolu s kultivací jejího nejbližšího okolí, ale i její nové funkční využití, které má coby kulturně-společenské centrum šanci oživit celé širší území.
