Soubor Křižíkových pavilonů vznikl u příležitosti Všeobecné československé výstavy, která se na pražském Výstavišti v Bubenči konala v roce 1991. Při této příležitosti byl v dolní části areálu kolem Křižíkovy fontány postaven podle projektu architekta Michala Brixe soubor čtyř multifunkčních halových objektů, které uzavírají prostor kolem fontány a tvoří tak amfiteátr s kapacitou více než 6000 diváků. Urbanisticky ctí soubor pavilonů celkovou symetrickou koncepci celého prostoru Výstaviště a vytváří osově souměrnou kompozici podél S-J osy areálu kolem Křižíkovy fontány. Pavilony nesoucí označení B, C, D, a E jsou řešené jako samostatné objekty, které jsou vzájemně propojené pouze venkovními lávkami v úrovni pochozích plochých střech. Pavilony, které byly v době svého vzniku vnímány jako provizorní stavby pouze v kontextu výstavy, prošly následně stavební úpravou po povodních v roce 2002, kdy byly nahrazeny podlahy zničené třemi metry stojící vody. Z důvodu havarijního stavu staveb se tehdy uvažovalo i o jejich demolici. Nakonec však bylo od tohoto kroku ustoupeno a všechny pavilony se po letech dočkaly kompletní rekonstrukce. KONSIT prováděl souběžně rekonstrukci pavilonů B, C a E, samostatnou zakázku pak tvořila rekonstrukce pavilonu D. Na rekonstrukci jednotlivých výstavních pavilonů pak dále navazovala rekonstrukce bufetů a věží na jejich střechách včetně ozelenění střech a vzniku jak odpočinkových, tak aktivních ploch v podobě relaxačních zón nebo běžeckého oválu. Zpřístupnění střech veřejnosti přináší další hodnotné využití prostoru pavilonů, které tak vedle výstavní funkce disponují i prostory pro relaxaci a trávení volného času.
Architektonický výraz staveb dokumentuje výraz doby svého vzniku na počátku devadesátých let minulého století a odráží vlivy postmoderní světové architektury, které byly tou dobou v českých podmínkách něčím zcela novým. Rekonstrukce jednotlivých pavilonů ctí původní vzhled, kdy vnější tvarové řešení budov zůstává zachováno. Nové řešení povrchů a materiálů rovněž maximálně respektuje původní podobu. Nová fasáda zachovává členění a barevnost plných výplní a tónovaných skel. Materiálové řešení však přispívá k výraznému vylepšení tepelně-technických vlastností obálky budovy. Fasády jednotlivých objektů byly při revitalizaci celé odstraněny a nahrazeny novým lehkým obvodovým pláštěm, který byl měněn právě s ohledem na nevyhovují tepelně-technické vlastnosti původní ocelové fasády. V interiéru byly všechny železobetonové konstrukce (stropy, sloupy) zbaveny všech skladeb a vrstev až na očištěný betonový povrch. Ten zůstává přiznaný ve své surové podobě a tvoří koncepční pohledovou součástí interiéru. Úpravy se dotkly i okolí objektů, kde byly dokončeny žulové komunikační plochy.
