Původně německý Spolkový dům byl postaven podle návrhu, který zpracoval proslulý pražský architekt Ignác Vojtěch Ullmann. přepracováno Karlem Schmidtem. Základní kámen byl slavnostně položen 24. července 1871 (některé prameny uvádí datum 23. května) a slavnostní otevření domu se konalo na silvestra 1872. V domě sídlily německé spolky a sdružení, byla zde knihovna, tělocvična, velký sál s galerií a výbornou akustikou. Statutární město České Budějovice v rámci mezinárodní architektonické soutěže vybralo návrh, který počítal s kompletní přestavbou objektu KD Slávie.

Pokud bychom objekt rozdělili na východní a západní část v poměru 1 ku 2, tak 2/3 západní části v podstatě zůstávali původním objektem určeným k rekonstrukci. Východní 1/3 měla být kompletně přestavěna, vložením železobetonové přístavby obsahující dva sály. Objekt tím, že byl zapsaný jako kulturní památka obsahoval i mnoho hodnotných prvků. Některé z nich byly již v rámci projektu uvažovány k zachování popřípadě k přesunu do skladovacích prostor objednatele, jiné se v rámci realizace podařilo do objektu vrátit.

Téměř všechny vodorovné konstrukce byli nahrazeny novými železobetonovými, popřípadě plechobetonovými, konstrukcemi. Východní část objektu byla kompletně zbourána a nahrazena novou železobetonovou vestavbou, ve které jsou umístěny sály, v 1. a 2. patře menší sál, ve 3., 4. a podstřeší velký sál. V rámci demolic nebylo v projektu navrženo žádné statické opatření, které by zajišťovalo stabilitu objektu. Nový objekt je založen na sloupech tryskové injektáže, která nahrazuje původní neproveditelné řešení založení na mikropilotách.

V rámci provádění betonových konstrukcí v celém objektu bylo provedení malého sálu takzvaného black boxu. Ten měl být proveden systémem box in box. To znamená že tato místnost malého sálu měla být akusticky i stavebně oddělená od ostatních konstrukcí objektu. Důvodem byla možnost provozovat oba 2 sály zároveň, které jsou přímo nad sebou. Pro oddělení vodorovných konstrukcí sálů byla zvolena metoda dodatečně vkládaných spirolových panelů jako strop malého sálu, čímž vznikla mezera mezi stropem a podlahou dalšího patra 10cm. Dále bylo z akustických důvodů nutné v 5 patře provést strop velkého sálu jako plechobetonovou desku ve tvaru sedlové střechy.

I v současném konceptu kulturního domu je velký sál hlavním místem objektu. Tento víceúčelový prostor je výrazný svou proměnlivou akustikou. Každé využití sálu sebou přináší jiné požadavky na akustiku prostoru a tyto se mnohdy vzájemně vylučují. Obklad tohoto sálu je tvořený prolamovaným „dřevěným“ obkladem. V uvozovkách proto, že se jedná o nehořlavé jádro potažené dýhou v požadovaném odstínu. Tento obklad zajišťuje minimální doby dozvuků při přestaveních, které jdou prodloužit pomocí systému umělého dozvuku. Tato kombinace z velkého sálu dělá unikátní prostor v rámci celé Evropy.

Do velkého sálu se z prostoru nábřeží vstupuje přes původní schodiště, které tvoří historické jádro objektu. Schodiště je lemováno balustrádou z umělého kamene. Celý prostor je tvořen pilastry ukončených zdobnými hlavicemi. Prostor nově doplňují zrekonstruované skleněné lustry demontované z původního sálu.

I přes zachování mnoha historicky cenných prostor vzniká modernizací budova odpovídající požadavkům moderní doby. V objektu vznikají ve 4NP prostory pro spolky, v 1NP vzniká moderně vybavená kuchyně s restaurací a kavárnou. Ve 3NP jsou prostory, kde se v rámci představení budou návštěvníci moci občerstvit v jednom ze dvou barů. Ve druhém patře pak návštěvník najde šatnu a zbytek patra je pak určen především jako zázemí účinkujících. 5 NP je pak čistě technologické s vyústěním větrání VZT jednotek.

Sály jsou součástí přístavby, která rozšiřuje původní obrys objektu směrem k východu. Jde o přiznanou moderní fasádu, která má historickou část vhodně doplnit. Fasáda je provedena formou lehkých obvodových plášťů kde se střídají velké prosklené plochy společně s velkými montovanými plechovými plochami. Tento koncept se odráží i ve střešní rovině kde přístavba má střechu tvořenou bonbovými plechy oproti tomu je stávající objekt řešen krytinou cembrit imitující břidlici. Jednou z dalších zajímavostí je otvíravá část fasády, která umožňuje přímou produkci jeviště malého sálu do venkovních prostor. Historická fasáda, která byla provedena v klasicistním stylu je odborně opravena. Původní výplně oken, které byli plastové, jsou nahrazena špaletovými okny.

Architekti snížením celkové plochy před hlavním vstupem umožnili provedení schodiště většího a důstojnějšího danému objektu. Venkovní plochy jsou dlážděné tureckým vápencem a mnoho z těch částí je tvořeno pobytovými schody. Zároveň zůstala zachována plocha pro venkovní produkci, která je oproti předchozímu travnatému povrchu mlatová. Zachování původních stromů mohlo dojít díky využití technologie air spade, takzvaného vzduchového rýče. Kořeny jednotlivých stromů byly šetrně obnaženy pomocí stlačeného vzduchu, doplněny speciálním substrátem a tím mohli být redukovány koruny stromů.