Košíře se proměňují. Ulice, které ještě nedávno hledaly svou tvář, dnes skládají novou městskou třídu. A Starokošířská je její páteří. Spolu se sousedními projekty Brána a Avenue tu vzniká souvislá uliční fronta, která Košířím vrací něco, co jim dlouho chybělo: čitelný městský charakter.

Rezidence Starokošířská tuto frontu dotváří a uzavírá. Dům drží uliční čáru, respektuje měřítko okolní zástavby a přirozeně zapadá do kontextu. Přitom si udržuje vlastní výraz. Svislý rytmus pilířů a horizontální římsy dávají fasádě proporční řád, který čerpá z principů klasické městské architektury. Vertikalita, jednoduchost, jasně čitelná kompozice. Nic navíc.

Dům má dvě tváře a obě jsou záměrné. Do ulice se obrací velkými okny bez balkonů. Drží městskou disciplínu, nabízí velkorysé světlo a ničím nenarušuje linii fasády. Do vnitrobloku se naopak otevírá lodžiemi a balkony, které propojují byty s klidným dvorem. Ulice a dvůr, ruch a ticho, reprezentace a soukromí. Každá strana domu odpovídá tomu, kam je orientována.

Třiačtyřicet bytů a komerční prostor v přízemí. Dispozice pracují s přirozeným světlem a kompaktností, materiálový koncept prochází domem od vstupní haly až po poslední detail: velkoformátová dlažba, bronzové doplňky, zrcadlové plochy. Světlé omítky a kovové prvky na fasádě nesou stejnou logiku dovnitř. Celek drží pohromadě ne proto, že by byl okázalý, ale svou promyšleností do posledního detailu – v proporcích, materiálech i provedení.

Starokošířská ulice je konečně plnohodnotná. Košíře mají další kus města, který vypadá, jako by tu patřil odjakživa.