Zámecká dispozice. Přízemí, chůze. Čtyři soukromé domácnosti a jedna společná. Dlouhá nízká červená linka v té nekonečné zelené. Vnitřní atria, světlo, odlesky. Cihly různých vzorů a podlahy z květin. Klid stáří.

Domov seniorů v bývalém sadu stavíme jako přízemní klidnou budovu zámeckého charakteru. Nízkou a dlouhou červenou linii ležící na zeleném polštáři.

Koncepce zázemí pro přibližně šedesát klientů je založena na rozdělení do čtyř soběstačných skupin neboli domácností, propojených vstupním jádrem. Každá domácnost je provozována nezávisle s vlastním technickým a skladovacím zázemím a místnostmi pro personál. Pokoje klientů mají vlastní terasu, koupelnu, předsíň. Jejich uspořádání je navrženo tak, aby minimalizovalo chodby. Společným prostorem každé domácnosti jsou vnitřní zahrady. V celém projektu hrají tato atria důležitou roli, neboť prostor naplňují přirozeným denním světlem a výrazně tak zvyšují jeho kvalitu. Intenzivní vizuální propojení se zahradami vytváří vzdušné a velkorysé interiéry v kontaktu s přírodou.

Fasády všech pěti kostek jsou z cihel, každá však má vlastní spárořez, výraz, detail a vtip, čímž získává osobní charakter. To pomáhá orientaci a odlišení jinak jednoduchého tvaru celé budovy. Individuální charakter jednotlivých domácností zdůrazňuje odlišná stínění oken i barvy použité v interiéru. Budovu rytmizují velká francouzská okna, střecha je plochá pro fotovoltaiku a další technologie.

Dům symbolizuje klid a minimalismus stáří, jakožto důležité kapitoly života. Stáří má být hezké, oproštěné od shonu a nepotřebností.

Sad a cihelné zdi nedaleko hřbitova s kostelem, historické město s krásnou radnicí. Vysoké stromy. A pak stáří jako fenomén – klid, ticho, cihly jako archetyp domova. Blízkost nemocnice a hřbitova může svádět k hořkým souvislostem. Zde je to však kvalita, obraz ticha, soustředění, klidného okraje města. Zámecká, symetrická, až klasicistní dispozice přináší domovu atria, zahrady, výhledy a spoustu světla uvnitř.

Fotografie / Filip Šlapal