Centrální plocha náměstí v Postoloprtech prošla v letech 2024 – 2026 nákladnou a svého druhu zcela jedinečnou rekonstrukcí. Architektonický návrh je dílem profesora Romana Kouckého a jeho týmu, projektovou dokumentaci vytvořila firma drawING project Jana Lipovčana z Kolína a zhotovitelem se úspěšně stala společnost Gardenline z Lioměřic.

Hlavní roli nyní hraje žula – krásná, odolná a léty prověřená. Tedy původní nepropustný povrch jsme zaměnili za rozlehlé vsakovací atrium, které má za úkol optimální udržení vody v krajině (pod centrálním motivem je umístěna obrovská vsakovací galerie, kam se stahuje voda z celé plochy). Nové žulové dláždění historického jádra města přitom nebylo realizováno v obvyklých geometricky pravidelných obrazcích; na velké ploše Mírového náměstí ožívá milostný příběh knížete Oldřicha, který potká prostou dívku Boženu, zamiluje se do ní a vezme si ji. Výjev, zaznamenaný v pařížském zlomku Dalimilovy kroniky znázorňuje právě svatbu Oldřicha a Boženy na břehu řeky Ohře a právě tento obraz z proslulé kroniky jsme si „vypůjčili“ a přenesli jej na celou plochu. Pomocí různobarevné dlažby jsou tu ztvárněny siluety tří postav – knížete, jeho ženy a kněze a k tomu je doplněna silueta koně, v pozadí celého výjevu je rostlinný dekor (opět z barevné dlažby) stejně jako je tomu v kronice. V postavě kněze je umístěn celý text ze zmíněné kroniky ze 14. století, který začíná větou: „Kniez Oldřich o Postoloprtiech lovieše“, popisující seznámení Oldřicha a Boženy. Na první pohled jednoduché figurální motivy v sobě skrývají měsíce náročné a precizní práce. Celé dílo je potom ještě doplněno vodními prvky – vodotrysky a mlžítky, které jsou umístěny v části další odlišné dlažby, která znázorňuje řeku Ohři. Samotná soustava vodotrysků je ojedinělým ztvárněním vyobrazené řeky a jedná se o technologicky významně náročnou součást celého veřejného prostoru.

Součástí projektu je i úprava autobusové zastávky těsně přiléhající k náměstí a kostelu. Zde vzniklo jakési samostatné „náměstíčko“, které v budoucnu ponese název Farní. V místě byla opět vytvořena naprosto originální a jedinečná dominanta – vstupní portál do zastávky tvoří třímetrová písmena názvu města, tedy Postoloprty – návštěvník a každý kdo vjíždí do města bude okamžitě „informován“, kde se to vlastně nachází. Za těmito písmeny se nachází zázemí zastávky – veřejné toalety (včetně ZTP) interiérově provedené v nerezovém materiálu, dále „krámek ve stylu trafika“ a elektronický informační systém o autobusových spojích. Jedná se celkově o unikátní ohraničení tohoto veřejného prostoru, což nejlépe ohodnotíme na fotografiích z místa samého.

Už ve fázi studie jsme byli přesvědčeni, že budoucí projekt má ambici vyzdvihnout a vytvořit nové městské symboly. Až čas však ukáže, jestli se jednou bude říkat „sejdeme se u Oldřicha a Boženy“, zda si mladí lidé budou pořizovat selfie u nově zrestaurované kašny s vodními hodinami, nebo zda turisté objeví fotogeničnost také precizně restaurovaného Sloupu se sousoším Piety — s kostelem a citlivě obnovenou a opět zrestaurovanou severní zámeckou zdí s bránou v pozadí. Možná právě tato místa získají novou schopnost přitahovat pozornost i emoce, které jsou pro živé městské centrum klíčové. Právě výše zmíněné památkově chráněné objekty si zaslouží velkou pozornost. Jak již bylo řečeno, jedná se o historickou kašnu, oplocení zámecké zahrady a Sloup Piety. Barokní kašna na našem náměstí je datována do 18. století. V této době vlastnil panství rod Schwarzenbergů a kašna představovala významnou součást centra města, protože veřejný vodovod vznikl až ve století následujícím. Byla i kulturním fenoménem. V minulém, dvacátém století, zvláště za minulého režimu, se barokní kašna stala obětí neodborných a devastujících zásahů. Například celá vana byla zcela necitlivě a bez ohledu na památkovou ochranu vylita deseticentimetrovou vrstvou velmi tvrdého betonu. Při současné rekonstrukci se však pod bedlivým dohledem památkářů znovu nadechla, aby mohla dělat radost i příštím generacím. Velkou profesionalitu předvedla restaurátorská firma Terrigena Art z Třemošné na Plzeňsku pod vedením akademického sochaře Marcela Hrona, která vrátila kamennému skvostu původní podobu. V současné době se propojila historická hodnota původního kamene s moderními technologiemi, které byly citlivě zakomponovány do této památky. Systém potrubí a elektroinstalace, který nyní kašnu napájí a umožňuje funkci vodních hodin, úzce souvisí s vodními prvky na celé ploše náměstí. Důležitou součástí je i nové osvětlení vodních trysek. Pozorný návštěvník rychle pochopí funkci vodních hodin, které ukazují čas s přesností 5 minut – jedná se o světový unikát. Vnější oplocení zámku (taktéž pod památkovou ochranou) je součástí klasicistní úpravy průčelí zámku z roku 1781. Původní sloupky, vázy a kovaná mříž byly v průběhu věků několikrát neodborně opravovány a v posledních letech se na všech částech hodně podepsal zub času. Krásné historické vázy na mnoha sloupech byly poškozené, někde úplně chyběly, dřevěná část plotu byla v katastrofálním stavu. Nyní byly všechny součásti této památky, včetně dřevěné konstrukce plotových výplní a ručně kovaných vstupních vrat odborně zrestaurovány. Práce provedla firma Terrigena Art z Třemošné. V neposlední řadě Sloup Piety – kulturní památka z roku 1701, která vévodí našemu náměstí. Od té doby nad naším městem bdí svatý Václav, patron země České, spolu se svatým Floriánem, který nás chrání proti zlobě a nelásce a též proti požárům. Svatý Šebestián probodán šípy, patron hrnčířů, koželuhů, umírajících, vojáků a zahradníků dlí na podstavci vedle svatého Víta, jenž opustil tento svět jako dítě a ochraňuje němé a hluché spolu s mládeží, vinaři, hostinskými, lékárníky, kováři, herci, sládky i horníky. Svatá Rozálie, doplněná ke čtveřici až roku 1713 nás chrání před epidemiemi a zemětřesením. Nad všemi patrony, vysoko na sloupu, leží Ježíš Kristus v náručí Panny Marie po sejmutí z kříže. S velkou pokorou byla i tato památka citlivě restaurována. Za dohledu památkářů se práce chopil MgA. Jan Čáda se svým týmem, protože v některých partiích narušení statiky již hrozilo zřícením. Počátkem roku 2024 restaurátoři s největší opatrností sejmuli z podstavce již zmíněné pískovcové sochy a převezli je do ateliéru mistra Čády ve Vojtěchově u Chrudimi, kde postavy svatých podstoupily náročnou ozdravnou kúru, aby se mohly při obnově náměstí vrátit tam, kam patří. Na podstavci byla obnovena zrcadla s texty, které popisují vznik památky v roce 1701 a její opravu roku 1737. Dnes si tak můžeme znovu přečíst jména měšťanů, kteří v těch dobách působili jako radní a my můžeme znovu vidět návrat patronů na místa, která více než tři sta let obývali. Celá práce byla korunována opětovným přidáním pozlacených chybějících atributů svatých, jako jsou kopí s praporcem svatého Václava, šípy v těle sv. Šebestiána či svatozář Panny Marie.

Samostatnou kapitolou je nasvícení náměstí a městských objektů, včetně kostela. Věnovali jsme mu spoustu péče – a výsledek? Mírové náměstí má nově opravdu výjimečnou atmosféru. Nejedná se jen o prostý technický detail: světlo jsme od začátku vnímali jako prvek, který dokáže zásadně proměnit vnímání prostoru po setmění. Šlo nám o zvýraznění některých architektonických detailů. Chtěli jsme dodat budovám a památkám důstojnost a vytvořit vizuální orientační body, jež pomáhají návštěvníkům lépe se v prostoru zorientovat. Celé ojedinělé dílo je doplněné nově vysazenými mladými a zdravými stromy, mobiliářem speciálně vytvořeným pro tento prostor a nechybí ani nově vysazený jehličnan, který bude další desetiletí plnit funkci živě rostlého vánočního stromu v Postoloprtech.

Fotografie / Zdeněk Pištora